Ondřej Rut: FHS člověka tak trochu vycepuje

„O politicích se říká, že mají to svý dobrý korýtko,“ říká se smíchem Mgr. Ondřej Rut. Jsem stejného názoru, přesto jsem se chtěla přesvědčit, zda stále ještě existují světlé výjimky, které chtějí dělat politiku především pro lidi. Patří k nim i Ondřej Rut, absolvent naší fakulty?

  • Narodil se v roce 1981 v Praze, od narození žije na pražském Žižkově.
  • Od roku 2001 studoval bakalářský obor SHV, bakalářská práce: Potenciál shody a konfliktu při hodnocení sociálního vlivu realizace velkých projektů v oblasti dopravy, vedoucí práce: doc. Ing. Karel Müller, Csc.
  • V roce 2005 navázal magisterským oborem Sociální a kulturní ekologie na FHS, magisterská práce: Veřejný zájem v rozhodovacích procesech, vedoucí práce: PhDr. Ivan Rynda.
  • Už pátým rokem pracuje jako koordinátor v Zeleném kruhu – asociaci nevládních ekologických organizací.
  • Náplní jeho práce je sledování evropské legislativy, která se týká životního prostředí a následné zapojování českých nevládních organizací
  • Je členem Strany zelených, v roce 2006 byl zvolen do zastupitelstva Městské části Prahy 3.

Jaké bylo studium na FHS?

V první řadě bylo dlouhé, ale vzpomínám na to v dobrém. Myslím si, že mezi bakalářským a magisterským studiem byl velký rozdíl. První léta na fakultě jsou samozřejmě velký zmatek, strach z toho, jestli člověk zvládne věci, které se na něj valí, jestli se zorientuje v kreditním systému, co všechno musí udělat a co nemusí, pak už je to ale docela v pohodičce. Já jsem bohužel, v jistým ohledu bohužel, Pražák, takže jsem úplně nežil tím studentským životem Až potom na magisterským studiu jsem se octl v úzké skupině studentů, jezdili jsme s výjezdy všude možně, po chráněných krajinných oblastech, po národních parcích,  to bylo skvělý.

Máš z bakaláře nějaký zážitek, co ti utkvěl v paměti?

Nejabsurdnější zážitky člověk zažívá na filosofickém atestu. Myslím si, že je to nejvtipnější a zároveň nejtěžší součást studia. Vždycky z toho měli všichni největší strach. Člověk se na to učí tak dlouho, úplně do toho zabředne, po měsíci se začne cítit úplně absurdně, vytržený ze světa a ponořený v těch šílených teoriích, a snaží se zapamatovat si všechno, co přečetl, a vztáhnout to zoufale oslíma můstkama k otázkám, na které má odpovědět. Vzpomněl jsem si na jednu historku: na filosofickým atestu tahá Benyovszky otázku č. 6 a říká: Bůh je mrkev. (Smích)

Jako nejtěžší zkoušku hodnotíš tedy filosofický atest?

Určitě. Já jsem ho dělal jako první,  ale myslím si, že to nebylo až tak obvyklý, protože se říkalo, že historické atesty jsou jednodušší, takže většina lidí šla jednodušší cestou. My jsme tenkrát měli atesty z historie dva, jeden z českých dějin a jeden z evropských.

Které předměty tě na bakaláři bavily?

Já jsem se hodně zaměřoval na sociologické předměty a na předměty, které se učily na Katedře občanského sektoru, respektive na Katedře sociální ekologie. Z těch sociologických vzpomínám na Müllera staršího i mladšího, ti měli skvělé předměty.

Jak jsi se dostal ke svému zaměření magisterského studia?

Já jsem vlastně šel na FHS tak trochu proto, že jsem nevěděl, co mám dělat. Byl jsem vždy humanitně orientovaný a zároveň jsem měl pocit, že svět není v pořádku, ekologická krize a tak. Chtěl jsem pomáhat, dobrovolničil jsem pro nevládní organizace, pro Arniku, pro Greenpeace. Ale nikdy mě nebavila přírodověda a chemie, neměl jsem zájem se učit o broučcích. Když jsem přišel na FHS, tak jsem hned v prváku začal chodit na přednášky Ivana Ryndy, které mě okamžitě chytly. Přitom jsem vůbec nevěděl, že tu sociální ekologie je, a na Ivana Ryndu jsem narazil náhodou. Když jsem dělal bakaláře, tak mě polovina věcí, které jsem se musel učit, bavila, ale některé mě neuvěřitelně štvaly. Říkalo se, že bakalářský obor na FHS je taková nástavba humanitního gymplu, všechno šlo hodně do hloubky. Ale měl jsem trochu pocit marnosti z toho, že to nevyužiju v praxi, a na akademickou dráhu jsem se neviděl. Takže v té sociální ekologii jsem našel konkrétní praktické využití u těch znalostí, které člověk nabere na bakaláři.

Jakými tématy ses zabýval ve své diplomové práci?

Bylo to vlastně rozvinutí mé bakalářské práce, i když ten název o tom možná nesvědčí. Mě vždycky zajímalo, co znamená pojem veřejný zájem, protože se s ním dost často operuje. Z úst politiků dennodenně slyšíme, že toto a toto je veřejný zájem, a přitom tento pojem jako takový není nikde přesně definovaný. Takže cílem mé práce bylo podívat se na tento koncept z hlediska práva, ekonomie a z obecně společenskovědního hlediska.

Co jsi dělal po skončení magisterských studií?

Nastoupil jsem na Zelený kruh, asociaci ekologických organizací. Začal jsem tam pracovat už při studiu Sociální a kulturní ekologie, to už je tak pět let a plně se tomu věnuji asi dva roky. Zelený kruh je sdružení, které zastřešuje ekologické nevládnoucí organizace, jsou tam ty nejznámější organizace – Greenpeace, Hnutí duha, Arnica, Děti Země a desítky dalších méně známých jmen.

Jaká je náplň tvojí práce?

Asi hlavní poslání Zeleného kruhu je činnost, které se věnuje více než deset let – totiž sledování tvorby české legislativy, která má nějaké spojení se životním prostředím. Když jsem nastoupil na Zelený kruh, což bylo asi dva roky před začátkem českého předsednictví v Evropské unii, tak jsme měli takovou ambici dělat na evropské úrovni to, co se provádí na té české. To znamená sledovat legislativu, která prochází Evropským parlamentem, Radou EU, a pokoušet se do toho nějak zapojovat české ekologické nevládky. Já v Zeleném kruhu pracuju jako koordinátor těchto aktivit.

Jsi členem Strany zelených, proč ses rozhodl vstoupit do politické strany?

Já si myslím, že jsem se do toho nechal prostě zatáhnout (smích). Ne, nejdřív jsem se začal zajímat o to, co dělá Strana zelených, a poskytnul jsem jim na sebe kontakty. To byl předsedou ještě Honza Beránek. Tenkrát byla SZ na té lokální úrovni na Praze 3 parta maximálně deseti lidí, nadšenců, kteří se snažili něco dělat. Oni mě na základě toho kontaktu vtáhli mezi sebe a já jsem se vlastně nechal utáhnout na suchý rohlík. Ale začalo mě bavit se s nimi scházet a motivovalo mě, že můžu nahlídnout, jak to doopravdy chodí. Když člověk čte ty místní periodika, tak je to takový hezký pozlátko, za kterým ale nikdo neví, co se děje. Dřív mi radnice přišla jako taková nedobytná pevnost plná procesů, do kterých by člověk neměl moc zasahovat. V roce 2006 jsem byl zvolen zastupitelem Městské části Prahy 3, postupem času mě to vcuclo a teď komunální politikou docela žiju. Ve volném čase čtu zápisy z různých výborů a komisí a píšu tiskové zprávy, děláme veřejné akce a snažíme se zapojit lidi do místní politiky a přinutit radnici, aby se chovala trochu víc transparentně, protože moc je zde v rukou úzké skupinky lidí, která rozhoduje o všem. Navenek si dělají dobré jméno v Radničních novinách, ale vlastně nestojí o to, aby zapojovali občany a aby skutečně brali občany jako rovnocenné partnery.

To už jsi ve Straně zelených poměrně dlouho.

Já jsem tam delší dobu nechtěl vstoupit, protože SZ má status nejen plného členství, ale i příznivectví, takže  jsem byl půlrok nebo rok jen příznivcem. Myslím, že většina společnosti má k politice odpor, považuje politiku za něco podezřelého, přitom drtivá většina lidí vůbec nerozumí politickým procesům. Neví, co je to zastupitelstvo, rada, komise, jak to vše funguje, jak se dochází k různým závěrům a končným rozhodnutím. Většina lidí vůbec neví, jak funguje politická strana, takže člověk z toho má takový přirozený strach, který panuje v obecné náladě ve společnosti.
 
Blíží se komunální volby, jaké jsou tvé plány?

Chtěl bych být znovu zvolen do zastupitelstva. O politicích se říká, že mají to svý dobrý korýtko. (Smích) Jenže ono to moc dobrý korýtko není, protože člověk tam nechá spoustu volného času a finance z toho má takřka nulový. Je to spíš takový nadšení a myslím si, že za ty čtyři roky jsem získal docela dost zkušeností, a přijde mi škoda to jen tak hodit přes palubu a nepracovat s tím nijak dál. Takže budu kandidovat znovu a pokusíme se udělat víc, než se podařilo za ty čtyři roky. Transparentnost, klientelismus, korupce, to jsou podle mě jedny z hlavních témat obecně v celé České republice, a myslím si, že v Praze 3 to platí ještě na druhou.

Mluvil jsi o transparentním fungování Radnice Prahy 3, můžeš být konkrétní?

Já dám jeden příklad ze všechny, který ilustruje neuvěřitelné problémy, které máme jenom v činnosti zastupitelů. Když jsem byl zvolen, tak jsme jako zastupitelé požadovali, abychom dostávali zápisy z jednání zastupitelstva nebo jakékoliv zápisy z jednání orgánů radnice v elektronické podobě, ale nebylo nám to umožněno. Radnice prostě funguje na papíru a když se chce člověk dostat do nějakého zápisu z jednání, tak musí zajít na radnici, požádat o to a dostane to vytištěné do ruky. Pokaždé, když jdu na radnici, tak si připadám jako ministr financí,  protože odcházím s batohem plným tlustých šanonů a zápisů. A není možné, abychom to dostávali elektronicky. Radnice se obává, že některé části zápisů použijeme a zveřejníme a že bychom je mohli nějak překroutit. Takhle funguje Radnice Prahy 3, zkostnatěle a netransparentně. To je jedna z věcí, kterou bychom chtěli změnit.

Využíváš při své práci v Zeleném kruhu nebo v politice poznatky z FHS?

Člověk se naučí analyticky myslet, psát a myslím si, že FHS mu pomůže rozvinout talent, který má. Říkalo se, že bakalářský obor na FHS je nástavba humanitního gymplu a tento obecný přehled dá člověku určitě hodně. Je dobré vědět, kdo to byl Karel Marx nebo Max Weber. Ale zároveň si myslím, že jenom bakalářský obor je málo, že pro praxi v mé práci i v politice byla daleko užitečnější sociální ekologie než humanitní studia jako taková. Ale myslím si, že FHS je fakt dobrá škola, protože má vysokou úroveň a mám za to, že požadavky na studenty nejsou vůbec malé. FHS člověka tak trošku vycepuje.

Co bys vzkázal studentům FHS?

Ať berou studium s nadhledem a nenechají se vyprudit přílišnými nároky a ztěžováním podmínek. :)

Duben 2010

Štítky: