Představení kandidátky na děkanku: O duchu fakulty a těch, které nezajímá

Akademická obec Fakulty humanitních studií si měla možnost vyslechnout program kandidátky na děkanku Mgr. Ing. arch. Marie Pětové Ph. D. a položit jí své otázky. Mluvilo se o dobrém institucionálním zázemí, které připravilo současné vedení, o potřebě reflektovat společenskou situaci ve vývoji fakulty a chránit jejího ducha, o jistých problémech v komunikaci mezi obory, o možnostech rozvoje fakulty – třeba studia v anglickém jazyce, o potřebě intenzivnější komunikace mezi studenty a vedením, o legitimitě studentského požadavku na rozšíření výuky francouzštiny a němčiny a tak dále.

Foto: Jinonice, 13. 5. 2013

Foto: Jinonice, 13. 5. 2013

Společným jmenovatelem těchto diskusí se do značné míry ukázalo být stěhovaní do Troji. Panoval konsensus, že současná kapacita a rozmístění našeho zázemí nic moc lepšího, než máme teď, v zásadě neumožňuje a od onoho přesunu se očekává mnohé. Debata se nesla pozitivně. Ostatně kandidátka Pětová zdůrazňovala ve svém postoji nutnost bránit, co máme, a vděčnost za to, kterou podle ní skvěle ztvárňuje slogan: „Díky, že můžem!“ (v kontextu k výročí 25. 2.)

Jako známý negativista jsem ve svém dotazu kritizoval zejména to, co považuji za postupný ústup od obrany ducha fakulty: ústup od snahy vedení podílet se na nějakém akademickém životě mimo hodiny a rámec akreditace jinak, než finanční podporou studentského života; ústup od vytváření prostor pro jeho vznik.

Lze se s Pětovou jistě shodnout, že skutečně nelze tvořit ducha fakulty nějak shora, že studenti nemají zájem a že Troja současnou situaci zlepší. Otázkou ovšem je, jak člověk může mít zájem o něco, co existuje jen pro úzký kolektiv a pro ostatní je takřka neviditelné.

Pokud chceme reflektovat společenskou situaci do vývoje fakulty, není nadále možné k masifikaci, nezájmu a podobným zaklínadlům přistupovat se vznešenou rezignací. Dnes studenti nepřichází na univerzity s tím, že chtějí být členy nějaké specifické společnosti. Někteří mají prostě to štěstí, že se k ní dostanou tak blízko, aby zřeli její přínos, jiní ne.

Ducha fakulty shora produkovat nelze, ale usilovat o vytváření prostor, kde se s ním mohou nezasvěcení alespoň setkat, ano. On se totiž nevytrácí pouze mezi studenty, ale i mezi pedagogy. Pokud opravdu nemáme, co nabídnout, pak jsme odsouzeni sledovat, jak nám duch mizí, a děkovat, že ještě můžem. Mám však důvěru, že u toho s novým vedením nezůstane.

 

Štítky: , , ,