Recenze: Pedofilové mají tvář

Asi největší zásluha dokumentu Danielův svět režisérky Veroniky Liškové spočívá v tom, že pedofilové díky němu přestávají být anonymní skupinou, se kterou si člověk spojí maximálně zprávy o zneužívání dětí. Přitom až 90 % těchto případů nepáchají lidé s pedofilní orientací.

daniel 2

Danielův svět dává pedofilům tvář. Můžeme se sice spolu s Mirkou Spáčilovou v MF DNES (napsala na toto téma hned dva texty) ptát, zda je Danielův autoportrét sebevzhlíživý, strojený, zda si Daniel svůj coming vychutnává, má sklon k tomu stavět svoji orientaci na odiv a exhibovat. V první řadě je třeba říct, že nikdo jiný tento krok neučinil. Teprve Daniel se odhodlal veřejně vystoupit a prostřednictvím svého příběhu ukázat, že i pedofil je člověk, živá bytost a ne nějaký démon, který číhá, kde by jaké dítě zneužil.

Veronika Lišková samozřejmě mohla celý dokument pojmout jinak, víc do něj vstupovat, klást Danielovi otázky, nedat mu tolik prostoru na volné úvahy a líčení svých pocitů. Možná by z toho vyšel komplexní a v něčem třeba i pravdivější pohled na Danielovu osobnost. Těžko říct.

Veronika Lišková Danielovi umožnila, aby to byl on sám, kdo je průvodcem ve svém vlastním světě. Dozvíme se o něm leccos. Pustí nás daleko. Svěřuje se nám se svou láskou k malému Míšovi. Je to strojené? Předvádí se? Promlouvá z něj budoucí umělec? Když už se někdo odhodlá nahlas říct, že je pedofil, musíme se hned šťourat v tom, zda je víc pedofil či umělec? Záleží na tom? To nemůže být součástí lidské identity oboje?

Přitom je pochopitelné, že takováto zpověď při současném vnímání pedofilů je provázená něčím, co zvenku může působit jako stylizace. Právě to ale člověku umožňuje, aby do něčeho takového vůbec šel. Vlastní sebeobraz a interpretace sebe sama a svého příběhu utváří a zpevňuje lidskou identitu, aby dotyčný celou situaci zvládl a vydržel tlak, který je na něj vyvíjen.

Danielův svět ale ukazuje různé vrstvy Danielovy osobnosti. Ačkoli v dokumentu převažují scény, ve kterých se Daniel může jevit jako extrovert, který si vychutnává svou exhibici, objevují se zde i okamžiky, kdy se nezdá, že by si svoji roli nějak užíval, kdy působí nejistě a docela jako introvert. Třeba, když sám s transparentem čeká na Prague Pridu, zda se k němu někdo přidá.

Ve svém prvním textu k dokumentu Mirka Spáčilová píše: „Ale protože chybí příběh, zbývá jen portrét, a z něj se šíří pocit, že jeho hnacím motivem je umělecká sebestřednost. Mladík často opakuje, že studuje literární akademii, chce být spisovatelem, o své kletbě vydal knihu, hraje o ní divadlo. Čili módní coming out se tu jeví jako cílená cesta k publicitě.“

Motivy lidského konání jsou složité a často se skládají z různých složek. Mirka Spáčilová se je snaží zploštit. Přitom stejně jako Daniel není jen umělcem, ale třeba také politickým aktivistou, který se rozhodl bojovat za to, aby se pedofilové v naší zemi měli lépe, nelze říct, že by Daniel strhával pozornost jen na sebe. Byl to on, kdo v roce 2013 přivedl pedofily na Prague Pride a tím, že se setkal s jeho ředitelem Czeslawem Walekem, umožnil, aby šéf festivalu sexuálních menšin poprvé potkal živého pedofila a začal o těchto lidech trochu přemýšlet.

Následoval rok 2014, kdy pedofilní komunitě ČEPEK bylo řečeno, že pedofilům sice nikdo nemůže zakázat jít v průvodu, ale že si organizátoři nepřejí, aby tam pedofilové šli s transparenty poukazujícími na to, o koho jedná. Pedofilové zde nakonec prošli, při té příležitosti se rozdávaly letáčky, kvůli kterým některé z nich zadržela policie. Ta bohužel v tomto případě neznala rozdíl mezi pedofilií a zneužíváním dětí.

Daniel v první řadě strhává pozornost na samotnou pedofilní komunitu, resp. je to on, kdo odvedl a odvádí velkou práci ve vtahování pedofilů do veřejného prostoru a tím přispívá k debatě o tomto tématu. Právě u něj se řada rysů a okolností sešla do té míry, že mu to umožnilo stát se prvním, u nás veřejně známým pedofilem. Snažit se jeho osobnost rozpitvat na prvočinitele a zúžit ji na některý z nich, je nepatřičné. Podstatný je celek. Uvidíme, jaký bude Danielův svět a spolu s ním i život pedofilů za čtyřicet let.