Studentský zastupitel: Být senátorem je výzva, ale není čeho se bát

Nejen o senátu a o nových volbách, ale i o zodpovědnosti jsme si povídali s Bc. Jaromírem Márou, který je studentským zastupitelem v Akademickém senátu FHS UK. Na FHS úspěšně dokončil bakaláře a druhým rokem pokračuje na magisterském oboru Obecná antropologie. Podílí se například na aktivitách spolku Studenti FHS UK a stál za pozměněnou podobou předmětu Budoucnost demokracie.

12113538_891529770937764_1638529766340485061_o

Co tě motivovalo k tomu stát se senátorem?

Prostě mě zajímá, co se děje na fakultě. Je to pro mě důležité, protože jde o součást toho, kam směřuji já. Pokud se chci mé alma mater odvděčit za to, co mi dala, ale i pokud si chci na něco stěžovat nebo zlepšit, tak nevidím jinou cestu, než se na tom nějak aktivně podílet. Proto jsem ve spolku Studenti FHS UK a proto jsem kandidoval do senátu. Je ale potřeba říct, že ten první krok bych asi neudělal, kdyby mě nemotivovala Magda Voldřichová (předsedkyně spolku Studenti FHS UK) a Hančí Černáková (bývalá místopředsedkyně spolku).

 

Jaký jsi měl jako kandidát na senátora program?

Program, se kterým jsem kandidoval, je možné nalézt na stránkách HUMRa (Program Bc. Jaromíra Máry). Je ale potřeba reflektovat, že jsem ho psal v době, kdy jsem si nebyl jistý, co všechno můžu a nemůžu prosadit. Program například obsahuje více bodů, než může člověk reálně stihnout.

Bylo by dobré, aby si kandidát uvědomil, že je prosazování návrhů časově poměrně náročné, a nezvolil si milion cílů. Aby stál nohama na zemi a zaměřil se na jednu dvě věci v rámci jednoho volebního období. Člověk tomu zas nemůže věnovat veškerý svůj volný čas, což se mi v posledních týdnech děje. To je ale moje rozhodnutí a v senátu jste platní, i když se aktivně nesnažíte přicházet s vlastními návrhy.

 

Pokud bych chtěla kandidovat a jsem v prvním nebo druhém ročníku, jak si mám vytvořit program, když o dění na fakultě toho zatím moc nevím?

 

Jako student máš i po jednom semestru nějakou zkušenost, která je pro senát přínosná. Například když tě štve podoba nějaké zkoušky nebo bys ráda něco udělala s pocitem anonymity, který prváky provází. Senát funguje na základě nějakého konsenzu. Stačí podnět k diskuzi podat jako člověk a racionálně podložit argumenty. Buď dojdeš k tomu, že vše není tak jednoduché, jak se zdá, jinak to nejde a můžeš to pak vysvětlit ostatním, nebo můžeš zkusit něco změnit.

Hodně se naučíš za běhu a během prvních měsíců se do toho dostaneš. Podle mě v důsledku nejsou konkrétní body programu ani potřeba. Můžeš být platným senátorem už jen tím, že máš rozum a budeš schopná zodpovědně řešit aktuální věci na senátu. Hodně informací lze najít na fakultním webu, byť je snad nejnepřehlednější stránkou celého internetu. Jeho překopání je mimochodem jeden z možných bodů programu pro budoucí kandidáty. Také jsme obnovili stránku senátorů na Facebooku (Studentští zastupitelé AS FHS UK), kde jsou aktuální informace o dění v senátu a kde se na nás mohou studenti obrátit s jakoukoliv otázkou.

 

Často se lidé bojí kandidovat. Mají strach z velké odpovědnosti, z toho, že se neumí dobře vyjadřovat, že to nezvládnou…

Odpovědnost je velká, ale většina lidí je až příliš připosraná v představě, kolik odpovědnosti jsou schopni unést. Někdy mám pocit, že jsou si humanisté tak často nejistí svými postoji a schopnostmi, tak přeopatrně zpochybňují vše v sobě a okolo sebe, až je to odradí od jakéhokoliv konání. Myslím si, že není důvod, proč si nevěřit. Není nutné být skvělým rétorem a pronášet sáhodlouhé projevy. Je důležitý být zodpovědný a jednat dle nejlepšího vědomí a svědomí. Můžu být platným členem senátu, i když – obrazně řečeno – koktám. Můžu shánět informace pro senátory, kteří mají lepší rétorické schopnosti než já. Navíc není nic špatného na tom, že se v rámci diskuze člověk splete nebo něco neví.

 

Jaká je tvoje osobní zkušenost s pozicí senátora?

Prvních čtvrt roku jsem se rozkoukával. Potom jsme s Petrem Konůpkou i s ostatními začali pracovat na konkrétních věcech, které jsme chtěli navrhnout ke změně, a které by zlepšily kvalitu studijního života a zvýšily pocit sounáležitosti studentů s fakultou. Za jedno z hlavních témat jsme si zvolili zavedení paritního systému v senátu (tedy aby byli studenti zastoupeni stejným počtem jako akademičtí pracovníci), dále zlepšení komunikace mezi senátem a akademickou obcí a posílení soudržnosti fakulty. Sepsali jsme návrh novely volebního a jednacího řádu, který obsahuje jak paritu, tak více drobných změn, jako je návrh na zřízení informační nástěnky v atriu v Jinonicích. Návrh na paritu ale nenašel u akademických pracovníků pochopení, a tak zůstává na příštích senátorech, aby – když budou chtít – pokračovali v pečlivé argumentaci a téma posunuli dál. Kde ale kolegové našli pochopení a shodu s děkankou fakulty, je rozšířené nabídky výuky jazyků. Pravděpodobně bude také rozšířeno financování studentských aktivit o možnost získat jednou ročně vyšší částku. Také to vypadá, že letos budou elektronické volby.

 

Jak budou elektronické volby probíhat?

Šlo nám především o to, podpořit volební účast studentů a zjednodušit administraci spojenou s volbami .Díky elektronickým volbám bude možné volit z domova. Systém ale nebude s krásným uživatelským prostředím, to by stálo moc peněz. Zdrojový kód nám ochotně poskytli z Přírodovědecké fakulty UK a u nás teď na LVT (Laboratoř výpočetní techniky) vše upravují pro naše potřeby. V současnosti to tedy na 99 % vypadá, že letošní volby proběhnou elektronicky. Stále ale bude v atriu v Jinonicích stánek s fakultním notebookem, kde lidé budou moci s pomocí proškolených pracovníků volit.

Volič se přihlásí do systému skrze své přihlašovací údaje do SIS. Systém vygeneruje unikátní šifrovací kód, čímž je zajištěna anonymita. Po prvním přihlášení odvolíte třeba do malého fakultního senátu a po druhém přihlášení do velkého univerzitního.

 

Proč je z tvého pohledu důležité volit?

Volební účast na fakultě je mezi studenty trapně malá. Já si nejsem jistý, proč bych měl někomu ze svého pozice vysvětlovat, že pokud jsem součástí akademické (i jakékoli jiné) obce, nesu zodpovědnost za to, kam ta obec směřuje. Někdo se tomu chce věnovat trochu víc, tak se stane senátorem a snaží se něco změnit nebo něco jiného zachovat. No a někdo se snad může zapojit aspoň tím, že jednou v roce hodí lístek do urny a přečte si volební programy. Podle mě jde o elementární způsob, jak legitimizovat sebe jako platného člena obce, zvlášť v případě, kdy jsem s něčím nespokojený. Mě odjakživa rozčiluje, když někdo životem jen tak proplouvá, a co se úzce nedotýká jeho soukromého života, to ho nezajímá.

 

(foto Dominik Kučera)

Štítky: , ,