Rozhovor s Damianem Machajem: „Hranice nikoho neurazit, ale zároveň se něco dozvědět může být někdy velmi tenká.“

3f738632-e8cf-435d-8d96-e167deec6baa

 

Je tedy co zlepšovat. Řekla jsem si v momentě, když jsem si uvědomila, že mé dočasné

představy o transsexuálech byly částečně mylné a pouze okrajové. Na předmětu Sociální

aspekty moderní éry jsem si totiž zvolila, jako část z atestu, rozhovor s transsexuálem.

Postupem času, po prostudování několika knih a odborných článků jsem došla k

přesvědčení, že samotný název transsexuál, byť je medicínského rázu, není úplně vhodný

pro označení osoby, která si zvolí genderovou identitu opačnou než je její biologické

pohlaví. Termín transexuál totiž příliš inklinuje k fyziologickým změnám. Lepší je

používat pojem transgender, který neřeší to, jaké chirurgické zákroky a úpravy jedinec na

svém těle podstoupil. Či prostě používat spojení trans muž (female to male) či trans žena

Proto mne velmi potěšilo, že se mi povedlo udělat rozhovor s trans mužem Damianem

Machajem, který je velmi aktivní v problematice transgenderu v Čechách i na Slovensku.

Na svém blogu Pandamian píše články ze svého života trans muže a jako spoluzakladatel

organizace TRANS*PARENT má snahu zlepšit situaci trans lidí v naší společnosti.

 

Minulý rok na jaře jste založili organizaci TRANS*PARENT. Co má vaše

organizace za cíl a co vedlo k jejímu založení?

S organizací TRANS*PARENT usilujeme o přiblížení trans problematiky široké

veřejnosti skrz pořádání přednášek, diskusí či workshopů. Spolupracujeme také s medii a

s českými i zahraničními organizacemi, které se zabývají trans a queer lidmi. Je potřeba

zlepšit znalosti o trans problematice, aby se předcházelo předpojatosti a diskriminaci

Trans lidem nabízíme bezplatnou poradenskou činnost na úrovni právní i sociální. A

pravidelně organizujeme podpůrné setkání pro trans lidi a jejich blízké. Do budoucna

bychom také rádi založili určitý fyzický prostor pro trans a queer lidi. Tyto osoby totiž

potřebují určité bezpečné místo, kde by se mohli scházet, sdílet své pocity a nabyli tak

větší jistoty ve své přeměně.

 

Jaké úspěchy s organizací TRANS*PARENT jste zatím zaznamenali?

Jako úspěch beru určitě přijetí do členské organizace TGEU-Transgender Europe, což je

organizace, která sdružuje trans aktivistické evropské organizace. Dostali jsme dokonce

stipendium na transgender koncil v Boloni, kde budeme reprezentovat naši organizaci

TRANS*PARENT. Jinak celkově naši činnost bych hodnotil úspěšně i proto, že se nám

z vlastních zdrojů a z nadšení daří organizaci držet při životě.

 

Jak je tedy nastaven systém pro trans lidi v České republice?

V Čechách je systém nastaven tak, že přepis pohlaví je brán jako změna určitého

fyziologického defektu. V procese léčby tedy lékaři napravují jedince na muže či ženu

s příslušnými genitáliemi a tělem. Od toho se ale již v mezinárodním kontextu dost distancuje.

Tranzice čili přeměna by měla být brána individuálně, protože každého potřeba je jiná. Ne

každý chce podstoupit chirurgické zákroky genitálií, či modifikovat své tělo. Tyto zákroky

mohou pro někoho být velmi invazivní či zcela zbytečné pro svou pohlavní identitu.

 

Co tedy obnáší přeměna pohlaví podle českých zákonů?

Je to proces zdlouhavý a trvá zhruba dva roky. Prvním krokem proměny pro trans člověka je

návštěva sexuologa, který ho provází celou jeho tranzicí. Ke stanovení diagnózy je dále

potřeba vyjádření psychologa. Dále následuje test reálného života-Real Life Test (RLT),

v této fázi jedinec musí postupně začít žít ve své vybrané pohlavní identitě. Tento krok je

podle mě zbytečně dlouhý a celkově se mi zdá ponižující, když někdo musí dokazovat

doktorovi, že je dostatečným mužem nebo ženou.

Následuje předepsání hormonů. Trans ženám jsou podávány antiandrogeny společně

s estrogeny. Trans muži užívají testosteron. Hormony se posléze užívají doživotně. Dále na

doporučení sexuologa proběhne změna jména na neutrální, což je pro většinu trans lidí

absolutně zbytečná komplikace – představte si, že si musíte v průběhu několika měsíců měnit

dvakrát všechny doklady a dokumenty.

Před samotnou operací musí jedinec předstoupit před komisi a ta zhodnotí podle požadavků,

jestli ho pošle na operaci. Aby mohla být provedena změna pohlaví na opačné i v dokladech,

česká legislativa vyžaduje přerušení reprodukční funkce. Trans mužům je odebrána děloha

s vaječníky a trans ženám jsou vzaty varlata. Posledním právním krokem je změna jména

k příslušnému pohlaví a jedinci je i vystaven nový rodný list samozřejmě s novým rodným

číslem a jménem. V České republice je celá přeměna hrazena zdravotní pojišťovnou.

 

Liší se situace ohledně otázky trans lidí v Čechách a na Slovensku?

Situace se liší v legislativě. Slovenská legislativa se explicitně nevyjadřuje k transstatusu.

Když chce tedy někdo změnit pohlaví na Slovensku, nevyjadřuje se k tomu žádný zákon.

V Čechách je celý proces přeměny pohlaví stanoven v zákoně. Ale úzus, který je nastaven na

Slovensku je, velmi podobný s tím, co se děje v Čechách.

 

V jakých zemích je jednodušší získat opačné pohlaví?

V legislativě v Irsku, Dánsku, na Maltě či ve Švédsku jsou zákony pro přepisu pohlaví

nastavené inkluzivněji, to znamená, že člověk nemusí podstupovat tolik náležitostí pro přepis

pohlaví v dokladech. U nás je to tedy nastavené tak, že člověk musí podstoupit chirurgické

zákroky, při kterých je zbaven reprodukční funkce. Až poté mu může být změněno pohlaví

v dokladech. Tento proces mi přijde nehumánní.

 

Nepomohlo by trans lidem třetí, neutrální pohlaví?

Rozlišování v dokumentech muž, žena anebo něco třetího je pro mě zcela zbytečné, já v tom

smysl nevidím. Osobně bych tyto kategorie zrušil. Chápu, že v  právní společnosti jde o

nastavené pravidlo rozlišovaní na muže a ženy, ale v první řadě jsme přece lidé.

 

Jak bychom se měli chovat, když potkáme trans člověka? Mnozí by jistě byli v rozpacích, jak ho oslovit či jak se vyjadřovat, abychom toho dotyčného neurazili.

V zásadě s ním jednat jako s kterýmkoliv jiným člověkem, kterého potkáme poprvé. Když si

nejsme zcela jistí, jak dotyčného oslovit, je rozumné se ho prostě zeptat. Jinak s ním jednat

v osobě, podle toho, ke kterému pohlaví se hlásí. Je dobré si také uvědomit, že ne každý trans

člověk má potřebu odpovídat na velmi osobní otázky. Ta hranice nikoho neurazit, ale zároveň

se něco dozvědět, může být někdy velmi tenká. Ale myslím si, že jak ze strany cisgendera, tak

ze strany trans člověka je důležitá trpělivost a vzájemný dialog.

 

Autor: Eliška Welschová