Z FHS a zase zpátky…

 

Jak všichni dobře víme, studium není vůbec snadná fáze života. Člověk musí plnit spousty věcí, studovat, přivydělávat si, z párty na párty a tak se občas stane, že ne všechno vyjde přesně podle plánu. Není přitom ani tak složité prostě školu nezvládnout, obzvlášť na fakultě jako je ta naše. A co dál? Jasně! Jít na pracák a vyřizovat spousty nepříjemných formalit, ale co dál se životem? Možností je nespočet, ale která je ta nejlepší? Ta lákavá vidina peněz? Nebo si udělat titul pro lepší budoucnost na jiné fakultě? Skloubit obojí nebo jít někam na VOŠku a propařit 3 roky?

Samotného mě tohle uvažování stálo hodně času a nakonec jsem stejně skončil zpátky na FHS. Bylo pro to mnoho důvodů a rád bych se o ně s vámi podělil. Ono vlastně celé tohle období života strávené na vysoké škole není vůbec marné i přes jeho náročnost. Studia jsou totiž minimálně 3 roky věnované tomu nejlepšímu osobnímu rozvoji, který jen může být. Přeci jen netrávíme svoje životy jenom v posluchárnách, ale i mimo ně, kde také působí přirozený nátlak na to se rozvíjet. Tím nátlakem je co nejkvalitněji strávit svůj možná už poslední volný čas doplněný neustálým nedostatkem financí. A s tím se musí každý student poprat, což většinou vede k tomu, že si najde způsob, jak získat peníze a také jak je hodnotně utratit.

Ono správné utrácení peněz je jedna z věcí, která je v životě k nezaplacení. Místo posedávání v hospodách se člověk dostane do zahraničí, do muzeí a galerií, ale i na spousty zajímavých míst, která by jinak bez intelektuální stimulace ani nepoznal. Vysokoškolské prostředí je velmi významným faktorem, který člověka posouvá dál a nejde jen o vyučující a soudruhy ve studiu. Jde o spousty akcí, co se kolem univerzity konají, studentský spolek, ale i veliká různorodost zájmů lidí, se kterými se potkáváme.

To bylo i hlavním důvodem, proč zůstat na FHS. Jde asi o nejsvobodnější fakultu v České republice, na které si sám chytrý student volí, v čem se bude rozvíjet a svůj rozvoj přirozeně směřuje k cíli každým ukončeným ročníkem. Je sice lákavé utéct například na filosofickou nebo teologickou fakultu, ale tyto tradiční instituce jsou pro 21. století již poněkud zkostnatělé a nedokáží tak dobře modernímu člověku dávat toto popisované „něco do života“.

A právě tato kombinace svobody, dostatku kvalitních podnětů a kvalitního studia, které vám nesebere většinu času, je pro mě důvodem, proč se nevzdávat a jít znovu na stejnou fakultu. Rád bych tuto úvahu zakončil větou, kterou mi pár měsíců před nedobrovolným koncem studia řekl jeden kolega, který už dokončoval bakalářské studium i přesto, že to už jednou nezvládl:

„FHS opravdu začíná napodruhé“.

 

Autor: Michal Varcaba